středa 19. srpna 2015

Network Time Protocol v kostce

Teorie

Network Time Protocol je protokol pro synchronizaci času v internetu. Na straně klienta běží deamon (služba) který se podle různých pravidel dotazuje na patřičný server, za účelem zjištění přesného času. Samozřejmě je nutné počítat se zpožděním v síti. Počátek protokolu sahá až do roku 1979, kdy bylo znatelné zpoždění celkem běžný jev. Server i klient využívají port UDP/123.
Algoritmus určení přesného času funguje tak, že klient vypočítá vůči serveru tzv round-trip delay time, což je čas který uplyne mezi odesláním požadavku a jeho přijetím na serveru a zároveň časem, který uplyne mezi odeslání odpovědi ze serveru a jeho přijetím u klienta. Zjednodušeně tedy "cesta tam a zpět". Round-trip delay time se jednoduše spočítá z časových značek které jsou přenášeny v datagramech.
 Dále je potřeba vypočítat odchylku mezi hodnotou času při odeslání a hodnotou času při přijetí přesného času. Uvažujme, že server odešle zprávu kde je hodnota přesného času. Klient tuto zprávu obdrží, ale až za nějaký čas, protože se zpráva zpozdila vlivem zpoždění v každé reálné počítačové síti. Klient tedy vždy obdrží hodnotu "přesného času" ale ta již reálně neplatí, protože odkazuje na čas v minulosti, kdy byla zpráva vytvořena a odeslána ze serveru. Toto řeší výpočet odchylky (offset) z hodnot round-trip delay time, konkrétní vzorce lze nalézt v [1].

Ukázka odesílaných dat z NTP serveru.
Architektura NTP serverů počítá s dělením na tzv. strata. Stratum úroveň označuje "blízkost" k referenčnímu zdroji času. Dělení je následující:
  • stratum 0 - jde o velmi přesné hodiny. Buď přímo atomové hodiny, nebo se používá signál od nich odvozený, nejčastěji signál GPS. Stratum 0 není server.
  • stratum 1 - první server v řetězci ke kterému jsou připojeny hodiny (stratum 0). Stratum 1 většinou provozují výzkumné instituce, vysoké školy nebo velké korporace. Vzhledem k omezeným výpočetním a síťovým kapacitám v minulosti se nedoporučovalo připojovat klienty přímo k stratum 1 serverů, dnes už to příliš neplatí. 
  • stratum 2 - server, jehož přesný čas je odvozen od času serveru stratum 1
  • stratum 3 - server, jehož přesný čas je odvozen od času serveru stratum 2.
A takto to jde dál až k stratum 15, který je poslední synchronizovaný server. Stratum 16 označuje nesynchronizovaný server. Server stratum n odkazuje vždy jen na server stratum n+1, tedy nadřazený. Tím jsou eliminovány smyčky, kdyby např. několik serverů ve stejné úrovni strata odkazovalo mezi sebou navzájem.
Čas přenášený v NTP zprávách je tzv. koordinovaný světový čas (UTC). V České republice je UTC+01 (zimní čas) nebo v UTC+02 (letní čas). Začlenění do příslušné časové zóny se děje v rámci nastavení na straně koncové stanice.

Linux

Zřejmě nejrozšířenější je referenční implementace zvaná ntpd. Referenční odkazuje na to, že je vyvíjena přímo lidmi kteří navrhli NTP protokol. Ntpd je možné nainstalovat jako deamona do UNIXu/Linuxu a nebo jako službu běžící na pozadí ve Windows (podrobnosti k tomu zde).

Ve většině distribucí není ntpd předinstalované. takže je potřeba doinstalovat:

apt-get install ntp
Deamon nyní běží. Nyní se podíváme do konfiguračního souboru, který je umístěný v /etc/ntp.conf. To hlavní co nás předně zajímá, jsou přednastavené NTP servery. Např. v Ubuntu nebo Debianu jsou přednastaveny servery z tzv. NTP Poolu. Jde o službu kdy servery, které provozují dobrovolníci, jsou začleněny do společné množiny, ze které si klient sám vybírá nejvýhodnější server. Pokud tedy nechceme využít přednastavené servery lze doplnit do konfiguračního souboru server podle vzoru:
server [IP adresa nebo doménové jméno]
Nic nebrání si přidat více serverů, dokonce si myslím, že je to rozumné. Klient se už sám rozhodne který je nejvhodnější (viz dále). Zde přikládám seznam NTP serverů které používám. Prvních 6 adres jsou přímo dedikované NTP servery. Poslední čtyři řádky využívají NTP pool, který vybírá různé servery podle aktuálních podmínek. Na pořadí v konfiguračním souboru nezáleží:
server ntp.nic.cz
server tik.cesnet.cz
server tak.cesnet.cz
server ntp.muni.cz
server ntp2.muni.cz
server ntp.active24.cz
server 0.cz.pool.ntp.org
server 1.cz.pool.ntp.org
server 2.cz.pool.ntp.org
server 3.cz.pool.ntp.org
Dále nás samozřejmě zajímá, zda vše funguje jak má. K tomu slouží utilita ntpq, která monitoruje činnost ntpd. Výstup do konzole lze získat pomocí příkazu (další možnosti lze nalézt v [4]):
ntpq -p
Tímto jsme dostali výpis používaných NTP serverů s dalšími užitečnými informacemi:

     remote           refid      st t when poll reach   delay   offset  jitter
==============================================================================
+ntp.nic.cz      .GPS.            1 u  219  256  377    6.199    0.276   0.136
+tik.cesnet.cz   .GPS.            1 u    4  256  377    6.936    0.263   0.157
*tak.cesnet.cz   .GPS.            1 u  140  256  377    6.407   -0.043   0.285
+ns.muni.cz      195.113.144.201  2 u  150  256  377    9.927    0.246   0.210
+nora.ics.muni.c 195.113.144.201  2 u  150  256  377    9.778    0.191   0.124
+ntp.active24.cz 195.113.144.201  2 u  127  256  377    6.155    0.319   0.170
+netopyr.hanacke .GPS.            1 u  168  256  377   14.144    0.218   0.123
+lx.ujf.cas.cz   195.113.144.238  2 u  142  256  377    6.745    0.159   0.137
+pyrrha.fi.muni. 195.113.144.201  2 u  138  256  377    9.999    0.037   0.114


Zkusím vypsat to nejpodstatnější a nejzajímavější, co lze z výše uvedené tabulky vyčíst:
  • První sloupec (remote) je jasný. Doménové jméno NTP serveru (může se lišit od adres které jsme zadávali do konfiguračního souboru, protože se může jednat o DNS aliasy). Pokud chceme výpis s IP adresami stačí použít příkaz ntpq -pn.
  • Znak který je před DNS názvem určuje v jakém stavu je server vůči klientovy. * značí, že byl tento server vybrán jako preferovaný, např. na základě nejmenšího zpoždění. Znak + označuje další vhodné servery. Znak - označuje servery které nejsou vhodné a pravděpodobně by ani nebyly použity.
  • Druhý sloupec (refid) je velmi zajímavý. Označuje jaký referenční zdroj času využívá konkrétní server. Např. ntp.nic.cz má přímo připojené zařízení které získává čas pomocí GPS. Naopak u serverů MUNI a Active24 vidíme, že jako referenční zdroj využívají nadřazený NTP server, tudíž jde o stratum 2 servery.
  • Třetí sloupec (st) označuje úroveň, tedy číslo strata.
  • Čtvrtý sloupec (t) označuje typ komunikace. Ve většině případů se jedná o unicast, označený jako u. Možnosti jsou ještě b jako broadcast a m jako multicast.
  • Pátý sloupec (when) označuje dobu která uplynula od poslední synchronizace se serverem. Hodnota narůstá až do hodnoty poll (viz dále), následně je vynulována, proběhne synchronizace a opět narůstá.
  • Šestý sloupec (poll) je proměnlivá hodnota označující jak často bude potřeba zjišťovat přesný čas. Deamon ji určuje podle offsetu. Pokud při předchozím měření odchylky byla zjištěna velká nepřesnost, nastaví se pool na nízkou hodnotu, díky tomu dojde k častější synchronizaci. Hodnota pool je nízká také po startu deamona.
  • Sedmý sloupec (reach) poskytuje další možnost jak zkontrolovat zda máme přesný čas. Jde o počítadlo úspěšných pokusů kontaktovat daný NTP server. Začíná se na 0 a postupně, pokud jsou další a další pokusy v řadě úspěšné, se dojde k hodnotě 377. Tudíž pokud vidíte tuto hodnotu, je spojení se serverem stabilní a funkční. 
  • Osmý sloupec (delay [ms]) je zpoždění mezi vámi a serverem.
  • Devátý sloupec (offset [ms]) je rozdíl vašeho lokálního času a času přijatého ze serveru.
  • Desátý sloupec (jitter [ms]) ukazuje kolísání zpoždění.
Z praktického hlediska nás asi nejvíce zajímá zda je nějaký server označen * a několik +. Zbytek hodnot je více méně jen pro specifické účely debugu. Ještě je možné se podívat jestli u některého serveru není příliš velké zpoždění.

SNTP

Simple Network Time Protocol je (jak už název napovídá) zjednodušení protokolu NTP, pro případy kdy je potřeba znát přesný čas, ale ne tak často a nebo ne "tak přesně". SNTP je součástí NTPv4, využívá stejné datagramy. Hlavní rozdíl je v tom, že SNTP neuvažuje zpoždění v síti a předchozí výsledky synchronizace času. V praxi je SNTP klient spuštěn jednorázově (např. pouze jednou za den) a po přijetí času od serveru je ukončen. SNTP je běžně přítomno v levných domácích routerech kde je často jediným způsobem jak nastavit co nejpřesněji čas.

Domácí routery 

Mnohé obyčejné routery, které jsou určeny pro domácí podmínky má v sobě NTP/SNTP klienta. Většinou je potřeba hledat spojení Time Setting nebo Time Config, popř. jen Time ve webové konfiguraci. Náhodně jsem vybral běžný router TP-LINK TL-WDR4300, díky tomu, že je na webu emulace jeho konfigurace. Nastavení času je opravdu jednoduché a v přehledném menu je snadno k nalezení. Je sice možné zadat jen dva servery, ale pro běžné uživatele myslím dostatečné.

Podobné články:
Zdroje:
  1. https://en.wikipedia.org/wiki/Network_Time_Protocol
  2. http://www.linuxjournal.com/article/6812 
  3. http://www.eecis.udel.edu/~mills/ntp/html/warp.html
  4. http://doc.ntp.org/4.1.2/debug.htm 
  5. http://www.eecis.udel.edu/~mills/ntp/html/ntpq.html

čtvrtek 2. dubna 2015

Vytvoření a nastavení běžného uživatele na linuxovém serveru

Úvod

Krátký článek věnující se vytvoření účtu pro "běžného" uživatele na linuxovém serveru (postup byl otestován na Debianu a Ubuntu). Postup předpokládá funkční server s Apache2, OpenSSH a vsftpd jako FTP server.

Co chceme aby bylo výsledkem:
  • uživatel bez možnosti shellu
  • uživatel se nemůže připojit přes SSH k serveru
  • uživatel má přístup přes FTP/FTPS ale je zamknutý v domovském adresáři
  • uživatel má vyhrazený adresář pro svoje soukromá data
  • uživatel má svoji veřejnou složku pro www stránky

Postup

Vytvoření uživatele se jménem "uzivatel" + domácí složku.
useradd -d /home/uzivatel -m uzivatel
Přiřadíme nově vytvořeného uživatele do skupiny "uzivatele", kteří nebudou mít přístup k SSH.
usermod -g uzivatele uzivatel
 "Vypneme" uzivateli shell.
usermod -s /bin/false uzivatel
 Nyní nastavíme SSH server. Otevřeme konfigurační soubor.
nano /etc/ssh/sshd_config
A např. na konec přidáme:
DenyGroups uzivatele
 uložíme (Ctrl+X a poté Y).

Restartujeme SSH server
 service ssh restart
Nyní povolíme funkci chroot na FTP serveru.Otevřeme konfiguraci:
nano /etc/vsftpd.conf
 a zde odkomentujeme (odstraníme # na začátku) řádek
chroot_local_user=YES
uložíme (Ctrl+X a poté Y). Restart FTP serveru:
/etc/init.d/vsftpd restart
Změníme vlastníka domácí složky z "uzivatele" na "root" (pro fungující chroot).
chown root:root /home/uzivatel/
 Nyní nám ale nefunguje přihlášení (uživatel totiž nevlastní adresář do kterého se standardně přihlašuje), proto je potřeba následující "trik".

Vytvoříme složku "data" kam si bude uživatel ukládat svoje privátní soubory.
 mkdrir /home/uzivatel/data
A této složce již nastavíme jako vlastníka uživatele "uzivatel".
chown uzivatel:uzivatele /home/uzivatel/data
 Vytvoříme složku "public_html" kam si bude uživatel ukládat svoje veřejné soubory (např. webové stránky)
mkdir /home/uzivatel/public_html
chown uzivatel:uzivatele /home/uzivatel/public_html
Výsledkem je, že "uzivatel" nemůže zapisovat přímo do /home/uzivatel, což je trochu divné, ale na druhou stranu má dvě složky, které jasně oddělují co je veřejné a co ne.

U webového serveru Apache2 aktivujeme modul userdir.
a2enmod userdir
Restartujeme Apache2.
service apache2 restart
Hotovo.  Uživatel má svoje veřejné soubory na adrese http://nazevserveru.domena/~uzivatel. Adresář "data" vidí jen on sám přes FTP.

Podobné články:
Aktualizace:
  • 6.4.2015 - doplněno nastavení vsftpd.
Zdroje:
  1.  http://www.linuxsoft.cz/article.php?id_article=248
  2.  http://forum.ubuntu.cz/index.php?topic=71916.0;prev_next=next#new
  3.  http://www.linuxexpres.cz/praxe/sprava-linuxoveho-serveru-prakticke-rady-pro-zabezpeceni-ssh
  4.  http://www.cyberciti.biz/tips/vsftp-chroot-users-limit-to-only-their-home-directory.html
  5.  http://ubuntuserverguide.com/2012/10/how-to-enable-and-configure-apache2-userdir-module-in-ubuntu-server-12-04.html
  6. http://www.howtogeek.com/howto/ubuntu/add-a-user-on-ubuntu-server/ 

středa 28. ledna 2015

Monitorování mobilní sítě aplikací PhoNetInfo

Další aplikací, kterou lze využít k zobrazení informací z mobilní sítě je PhoNetInfo. Kromě parametrů sítě aplikace umožňuje zobrazit mnoho dalších informací o telefonu samotném (např. číslo firmwaru, kapacitu baterie, číslo IMEI a další). Zde se zaměřím jen na informace ze sítě. V článku je zobrazeno prostředí Symbian Belle (Nokia N8). PhoNetInfo je dostupné i pro Windows Mobile 8.

Parametry sítě lze nalézt v záložce Network.


Popis jednotlivých řádků je následující:
  1. Úroveň přijímaného signálu v dBm.
  2. Plný název sítě.
  3. Zkrácený název sítě.
  4. Tag sítě
  5. Stav telefonu vůči síti. Přihlášený nebo nepřihlášený, domácí nebo roamingová síť.
  6. Kód země (MCC). Kompletní seznam např. zde.
  7. Kód sítě (MNC). Hodnota je zde opravdu číselná, tedy 02, tož je shodou okolností kód pro operátora O2.
  8. Typ sítě z pohledu "generace". 3G = WCDMA (UTRA FDD). 2G = GSM.
  9. Typ přístupové metody. 3G = UTRAN. 2G = GSM.
  10. Kód místní oblasti (LAC). První hodnota decimálně, v závorce hexadecimálně.
  11. Identifikace buňky. V GSM klasické Cell ID (CID). V UMTS se používá kombinace RNC ID (2 bajty) a Cell ID (4 bajty), to dohromady dává tzv. UTRAN Cell ID (LCID). Na obrázku výše je RNC ID 3803 a Cell ID 50098. Obvykle bývá Cell ID stejné pro GSM i UMTS. Prvek RNC je záležitost jen sítí UMTS.
  12. "Domácí zóna". Nemám bližší informace o co se jedná.
  13. Dostupnost GPRS. Informace zda síť nabízí GPRS. (Teoreticky to platí i pro EDGE.)
  14. Dostupnost GPRS z hlediska toho jestli je telefon připojen a jsou mu vyhrazeny přenosové prostředky.
PhoNetInfo nenabízí logování v údajů v čase. Nicméně umožňuje aktuální hodnoty z obrazovky uložit do textového souboru.

neděle 28. prosince 2014

Monitorování mobilní sítě aplikací CellShark

K monitorování mobilních sítí slouží celá řada aplikací. Dnes si představíme CellShark. Jde o aplikaci pro telefony Nokia se systémy Symbian S60 5th Edition a novější Belle. Článek popisuje aplikaci na mobilním telefonu Nokia N8.

CellShark podporuje jak GSM, tak i sítě 3G (UMTS). Typ sítě do které je telefon právě připojen je indikován položkou Current Mode která ukazuje GSM nebo WCDMA (což je označení přístupové metody sítě UMTS). Dále položka Connection ukazuje stav připojení. V případě dostatečného signálu je zobrazuje OK, v případě slabého nebo žádného signálu se zobrazí No Network. V třetím řádku je možné pomocí Network Status zjistiti zda jsme v domácí síti (Home Network) nebo v zahraničí (Roaming Network).

V další části obrazovky se zobrazuje CGI buňky ke které jsme právě připojení. CGI znamená Cell Global Identity a jde o celosvětové číselné označení buňky mobilní sítě. CellShark zobrazuje CGI ve formátu MCCMNC-LAC-CI.

CGI se skládá z:
  • MCC (Mobile Country Code) - kód země (ČR má 230, celosvětový seznam např. zde)
  • MNC (Mobile Network Code) - kód operátora (na obrázku je 02, což je kód pro O2)
  • LAC (Local Area Code) - kód místní oblasti. Jsme v oblasti s číslem 1823.
  • CI (Cell Identity) - identifikace buňky (BTS, resp, sektor na BTS, zde 50098)
Zde se zastavíme u funkce, která umožňuje upozornění pokud se telefon připojí na konkrétní buňku. Pokud klikneme na tlačítko CGI dojde k nastavení na buňku ke které jsme nyní připojeni a zároveň zčervená bílé pole níže. Další možností je, že do tohoto bílého pole můžeme manuálně napsat buňku na kterou chceme být upozornění, pokud se k ní telefon připojí. Vepíšeme tedy plné CGI do bílého pole a zvolíme Alert On CGI. Pokud se na zvolenou buňku připojíme, oznámí to CellShark zvukovým signálem a pole taktéž zčervená. Pokud k zvolené buňce nejsme připojeni, CellShar stále hledá a pole se změní na šedou. Vedle se zobrazuje Searching... 

Dlouhá horizontální lišta slouží k zobrazení síly signálu který je přijímán mobilní stanicí. Pro jednoduché určení kvality je zde hodnota v procentech, ale daleko zajímavější je přímo výkon v dBm což je hodnota v dB, která je vztažená k výkonu 1 mW. Zjednodušeně řečeno, čím více se hodnota dBm blíží nule, tím líp. Vedle hodnoty v dBm je pak pro doplnění znovu LAC a CI v hexadecimálním tvaru.

Následuje počítadlo handoverů (Total Handovers). Handover je událost, kdy dojde k přepnutí z jedné buňky na druhou vlivem změny v podmínkách příjmu mobilní stanice. V síti GSM je druh handoveru řízený sítí s pomocí mobilní stanice. Jde o poměrně složitou proceduru, nicméně nejčastěji dojde k handoveru při pohybu mobilní stanice, kdy síť vyhodnotí signál ze stávající buňky jako nedostatečný (zhoršení kvality) a rozhodne se k handoveru. Počítadlo Total "No Networks" pak ukazuje kolikrát došlo k úplnému výpadku signálu.

V dolní části obrazovky lze přepínat mezi třemi záložkami. První je Graph který ukazuje průběh úrovně signálu v posledních dvou minutách (viz obrázek výše). Červená vertikální čára ukazuje, kdy případně došlo k handoveru. Světle zelený průběh značí UMTS (3G) a zmavě zelený GSM (2G).

Další je Stats
kde nalezneme záznam navštívených buněk v minulosti. První sloupec je CGI, druhý kolikrát byla tato buňka navštívena, třetí jaký čas jsme strávili v této buňce (údaj v sekundách) a poslední je úroveň signálu v  %. Z nějakého důvodu se nezobrazují popisky tabulky.

Třetí záložka je History
na které lze prohlížet, podobně jako ve Stats, již navštívené buňky, akorát s trochu jinými parametry. První sloupec je čas prvního navštívení buňky, druhý je CGI, třetí typ sítě 2G nebo 3G a poslední čas strávený v buňce (v sekundách).

Příjemnou funkcí je, že lze obsah záložek Stats i History vyexportovat do textového souboru a lze tak data dále zpracovávat. Na závěr je dobré připomenout že díky Keep Awake je možné nechat aplikaci běžet na pozadí a pomocí Sound vypnout nebo zapnout zvuky aplikace (odpojení/připojení k buňce).

sobota 13. prosince 2014

Synchronizovaný čas z NTP serverů na přepínači TP-LINK TL-SG3210

Pro zjištění přesného času počítačů a jiných zařízení připojených do internetu se používá protokol NTP. Zjednodušeně řečeno, koncové zařízení se průběžne dotazuje NTP serveru v internetu a podle přijatých dat upravuje svoje vlastní hodiny. Při návrhu protokolu se počítalo i s proměnlivým zpožděním napříč internetem.

Na přepínači TP-LINK TL-SG3210 jsou z výroby přednastaveny IP adresy na NTP servery v Asii. Kvůli menšímu zpoždění při přenosu a hlavně pro přesnější čas změníme tyto adresy na české NTP servery.

Nejpre je potřeba vypnit výchozí bránu, kterou přepínač použije pro komunikaci s internetem. Nastavení se nachází v
System > System Info > System IP
zde vyplníme položku Default Gateway. Mělo by se jednat o IP adresu nebližšího směrovače na stejné podsíti kde je náš přepínač, který je schopen doručit pakety do intenetu.

Nyní přejdeme na nastavení času (viz obrázek níže):
System > System Info > System time

Nastavení času v záložce System time.
v části Time Config vybereme Get GTM. A dále Time Zone na GTM +01:00. Jako NTP servery využijeme ntp.nic.cz a ntp.muni.cz. Druhý jmenovaný je v provozu již delší dobu a směřuje na něj více dotazů, proto jej využijeme jako záložní. Server od CZ.NIC bude primární.

Jelikož přepínač nemá možnost si převést doménová jména na IP adresy (protože nelze v konfiguraci zadat adresu DNS server), je nutné zadat přímo IP adresy. Pole vyplníme takto:
Primary server: 217.31.205.226
Secondary server: 147.251.4.33
(Ve web prostředí je "zajímavý" překlep, kdy místo Server je napsáno "Sever".)

Tlačítkem Refresh načteme čas. Změny uložíme tlačítlem Apply. Pro trvalé změny zvolíme Saving Config v levém menu.

Aktualizace:
  • 13.7.2015 - NTP server Cesnetu (195.113.144.201, aka. tik.cesnet.cz) se přestal hlásit (neodpovídá na ping). Na Internetu lze nalézt mnoho  českých NTP severů, ale jen zlomek funguje. Jako náhradu jsem vybral server MUNI, tak snad vydrží.

úterý 30. září 2014

Rychlá kontrola chyby v bashi, tzv. Shellshock

Velký ohlas vzbudila objevená chyba v široce používaném bash shellu, která umožňuje vzdáleně spouštět příkazy na zranitelném systému. Více zde nebo zde. Oprava je pochopitelně již na světě, nicméně pár dní trvalo, než se podařilo skutečně "díru" záplatovat.

Takže rychlí test, zda je váš systém zranitelný se dá provést v konzoli např. takto:
env 'VAR=() { :;}; echo Bash is vulnerable!' 'FUNCTION()=() 
{ :;}; echo Bash is vulnerable!' bash -c "echo Bash Test"
 (vše na jeden řádek)

Pokud je výsledkem
Bash is vulnerable!
Bash Test
 je potřeba systém co nejdříve aktualizovat (stáhnout poslední verzi bashe), např. takto:
apt-get update && sudo apt-get install --only-upgrade bash
 Naopak, pokud z konzole vypadne
Bash Test
máte poslední verzi, která je už opravená.

Ještě je možné se podívat do logů, zda se vás už někdo nepokusil napadnout. Stačí si projít např. log webového serveru Apache2.
grep '() {' /var/log/apache2/*
Ve výsledcích se zřejmě objeví několik záznamů, ze kterých lze vyčíst, co konkrétně dotyčný zkoušel na vašem serveru spustit. Některé "útoky" jsou neškodné (např. automatizovaný ping) ale najdou se i ty, které se snaží rovnou pustiti připravený kód. Samozřejmě vždy záleží na okolnostech, tedy útok může nebo nemusí být úspěšný podle toho co konkrétního je nebo není na serveru nainstalováno nebo povoleno. Viz odkazy na root.cz výše.

Zdroj: [1], [2]

pondělí 18. srpna 2014

Automatické přihlášení při startu Lubuntu

Úvod

Pokud např. používáte počítač sami a nevyžadujete ochranu heslem, je možné pro urychlení startu počítače zapnout automatické přihlášení uživatele a počítač tak po startu rovnou zobrazí pracovní plochu.
Logo Lubuntu (zdroj)

Postup

Postup se bude lišit, v závislosti podle toho, jakou verzi Lubuntu používáte.

 

Verze systému před 12.04

Pokud ještě používáte některou ze starých verzí, před 12.04 je potřeba následující.
Otevřeme si soubor  
/etc/lxdm/default.conf
např. v konzoli pomocí příkazu
sudo nano /etc/lxdm/default.conf
 Zde odkomentujeme řádek
# autologin=dgod
a místo "dgod" napíšeme skutečné uživatelské jméno. Výsledek tedy bude např.
 autologin=Ondra
Nyní změny v souboru uložte pomocí Ctrl+X a potvrďte zapsání. Hotovo.
Pokud chceme automatické přihlašování zrušit, zakomentujte opět řádek "autologin".

 

Verze systému od 12.04 (včetně)

Tento postup se týká všech verzí od 12.04 do současnosti, které používají jiný typ zobrazovacího manažeru.
Otevřeme si soubor
/etc/lightdm/lightdm.conf
v konzoli je to příkaz
 sudo nano /etc/lightdm/lightdm.conf
 Nyní soubor upravíme podle níže uvedené šablony.
[SeatDefaults]
autologin-user=USERNAME
autologin-user-timeout=0
user-session=Lubuntu
greeter-session=lightdm-gtk-greeter
a "USERNAME" nahradíme skutečným uživatelským jménem, takže výsledek bude např.
 [SeatDefaults]
autologin-user=Ondra
autologin-user-timeout=0
user-session=Lubuntu
greeter-session=lightdm-gtk-greeter
 Uložíme a hotovo. Při dalším zapnutí nebo restartu už počítač zobrazí přímo plochu
Pokud chceme automatické přihlašování zrušit, zakomentujte následující řádky:
# autologin-user=Ondra
# autologin-user-timeout=0

Zdroj